Paříž na míru

Často používaný citát francouzského prezidenta Charlese de Gaulla: „Jak mám vládnout národu, který má na každý den v roce jeden druh sýra?“ se mi vybavil při pozvánce na První pařížský sýrový den “Cheese Day“.

Dobře vím, že francouzská nedbalá elegance se velmi často přenáší i do francouzské nedbalé organizace akcí, nicméně jsem vyrazila na pověstná Elysejská pole, abych se přesvědčila na vlastní oči.

Nepřekvapilo a naopak potěšilo mě posunutí začátku akce z 10 na 11 hodinu. Přece jen, degustovat při pondělku sýry s vínem k svačince je i pro zkušené konzumenty vcelku brzy.

Před krásnou budovou Pavilonu Ledoyen, který je od náměstí Concorde nebo chcete-li náměstí Svornosti, co by kamenem dohodil, již stála reklamní vozidla s logem tohoto prvního jednodenního ochutnávkového festivalu, jak místní říkají veletrhům.

Po odložení kabátů v šatně, jež byla nicméně do hodiny zcela plná, a odprezentování vstupenky za 15 EUR celodenní (10 EUR na večerní ochutnávku) jsem vplula do sálu s připravenými sklenicemi na víno, talířky a nožíky na ochutnání sýrů – no, radost pohledět. Vše krásně načančané, vystavovatelé s úsměvem na lících.

Stánků nebylo mnoho, odhadem kolem patnácti. Sýry francouzské provenience pochopitelně válcovaly dva stánky se sýry italskými a jeden stánek s holandskou goudou. Zde bych nicméně velmi vyzvedla pecorino s lanýžovou příchutí, které bylo vynikající. Též holandská stará gouda se začíná objevovat i na typických francouzských trzích, ač by si sortimentem Francouzi jistě vystačili sami.

Stánky s notoricky známými značkami, které znají všichni Francouzi ze supermarketů (máslo Elle & Vire, sýry Saint Agur, Caprice des Dieux) naopak překvapily variací receptů, na které jejich produkty můžeme použít. Chutnaly i vypadaly výborně.

Zastoupen, překvapivě, nebyl Roquefort, k jehož vzniku se váže pěkná pověst. Zamilovaný pastýř zapomene v jeskyni skývu chleba a kus domácího ovčího sýra, když se narychlo vydá za svou láskou. Když se po měsících do jeskyně vrátí, chléb je již suchý a plesnivý a na sýru modravá plíseň…Ochutná – a voilà – pikantní chuť Roquefortu, ovčího modrého sýra spatřila světlo světa.

Na sýrovém dni byly k ochutnání jemnější varianty modrých syrů z téže oblasti (Auvergne) z kravského nikoli ovčího mléka. S bílým vínem a kouskem chleba s fíky či ořechy – za sebe dávám velké plus.

Pouze jeden stánek byl věnován sýrům kozím. Kozí produkty jsem se naučila jíst až ve Francii. U nás v Česku jsem kozí mléko odhalila podstrčené v čerstvém jahodovém koktejlu i ve feta sýru a dlouho jsem se zdravým kozím produktům bránila. Cítit je prý mléko pouze pokud zvířata nejsou pasena venku a svůj život tráví v chlívku. Expert nejsem, ale nyní kozí sýry miluji. Na Cheese Day jsem poprvé zkusila   “kozí šlehačku“ – z čerstvého kozího sýra vyšlehanou pěnu s redukcí z červeného sladkého vína Pineau a kousíčkem kandovaného bergamotu. Největší a nejchutnější překvapení festivalu.

Stálicemi mezi sýry a mými nákupy jsou sýry tvrdé z východní části Francie (pohoří Jura, Alpy). Emmentál pro opatrné, Comté pro všechny a Gruyère pro fajnšmekry.

Nakonec jsem si nechala Normandii, produkty normandských kraviček, které poznáte podle typických hnědých flíčků kolem očí – vypadají, jako by krávy nosily brýle. Neufchâtel ve tvaru srdce, hranatý Pont-l‘Évêque či kulaté Camemberty. To vše doplněno Cidrem, nápojem z malých jabloní výrazné chuti a samozřejmě Calvadosem – jablečnou pálenkou z dubových sudů.

Calvados jsem si dala na závěr jedenapůlhodinové degustace a vesele vykročila do slunečného odpoledne.

Příjemně strávený čas si ráda zopakuji, ač při odchodu již bylo narváno. Vystavovatelé se snažili, stejně jako se často ptali, zda jsem od tisku, odkud že to jsem, neboť můj „nefrancouzský aksán“ těžko přehlédnout.

Francie nejsou jen památky, ale snoubení chuti jídla a pití, které této zemi dává její kouzlo. Užívat si. Kdy, když ne dnes?