Moji práce a můj život ve Francii teď zrovna komplikuje korona. Nejen, že nejezdí turisté, ale ani možnost navštívit rodiče a prarodiče není teď úplně snadná.
A jak vždycky říkám, důležité jsou zážitky a vzpomínky. Proto dnes nepíšu o Francii, o Paříži, ale o dědovi.
Měla jsem to štěstí, že jsem své dětství až do dospělosti prožila ve společnosti prarodičů. Slavili jsme společně vánoce, narozeniny, promoce, svatby i pohřby.
Dnešek je spojen s odchodem dědečka brněnského před pár lety. Dědy Cyrila, jehož jméno mi ve třetí třídě popíralo všechna pravidla pravopisu.
Vždy si vzpomenu, jak Petr Šabach popisuje ve své knížce Babičky jejich odlišnosti. Jedna zarytá komunistka, druhá kulatá něžná…a přece je má obě rád.
Dědeček brněnský byl voják, vysoký fešák s cigaretou Clea, Milde Sorte a později už jen připaloval babičce Elemka. Důležité u nich bylo nemít nikdy hlad, takže kdykoli jím rohlík s tlustě máslem a šunkou a piji sladký čaj s citronem, tak si na něj s babičkou vzpomenu.
Z vojáka se na důchod stal vrátný, a jak víme, uklízečky a vrátní vědí vše a jsou ve firmě nejdůležitější. Na stará kolena si dědeček pořídil psa, se kterým chodil hlídat. Náš šedovlasý vrátný s křišťálem natuženými vlasy vonící Pitralonem si koupil psa, který byl jako on, též pepř a sůl ostré rasy – knírač.
Knírač, plemeno, na něž je třeba pevné ruky. Přes veškerou snahu se stal hafan brzy generálem celé vojenské domácnosti. Všichni se psa báli, sem tam se ztratil a odchytila ho až policie, ale o historku „Jak se Endíček projel šalinou“ se s vámi musím podělit.
Vysoký šedovlasý elegán nastupuje v Brně do šaliny se svým podobně elegantním psem. Pes má košík, vodítko se připne později. S vítězoslavným pokynem dědy Cyrila „hopy hop“ naskakuje Endíček do šaliny a bum. Dveře se zavřely a na peróně dědeček v panice nechápe, jak se to mohlo stát. Ač pověstný svojí šetrností, stopuje můj dědeček v centru Brna taxíky ve snaze dohonit šalinu. Za 50 korun ho taxikář dvě zastávky sveze a náš vrátný vítězoslavně nadběhlý tramvaji čeká na odchyt šedé potvory. Dveře se otvírají, dědeček vyplašeně zírá a poptává psa. Vojenská taktika nadběhnutí pachateli dědovi nevyšla. Endíček vystoupil na minulé stanici.
Další taxikář bere dědečka zadarmo a jednu zastávku zpět se vydávají po stopách knírače malého. Na kraji Moravského náměstí stojí ta šedá potvora u parku a vyje na celé kolo.
Setkání je radostné, jak jinak. Dědeček voják našel svého generála.
Dnes by byl děda rád, že psa má, a tudíž se může projít kolem bloku. Kdybych byla blíž, donesla bych mu nákup a přihodila křížovku.
Vzpomínat se dá i elektronicky, zkuste to taky. Prarodičům, co tu ještě jsou, zavolejte, těm, co už tu nejsou, věnujte vzpomínku.
