Dnes je to přesně měsíc, co prezident Macron nařídil přísnou karanténu. Podle jeho posledního vyjádření potrvá nejméně do 11. května, takže se nám rýsuje ještě jeden další měsíc, kdy neopustíme svá bydliště. Postupně se pak zvažuje nástup dětí do základních a středních škol a rodičů do práce. Třeba vysoké školy již letošní školní rok neotevřou.
Ač teď ve Francii na etapy probíhají školní dvoutýdenní prázdniny, odjet na chatu, k moři nebo k babičce není možné. Není dovoleno se přemisťovat z místa bydliště. Kdo nestihl odjet na chatu včas, před vyhlášením karantény, ten nemá šanci. Důvodem je, aby obyvatelé velkých města na vesnice nerozšířili virus. Pod pokutou.
Heslem letošních prázdnin je: Zůstaňte doma – „restez chez vous“. Šťastní ti, jež mají k dispozici zahradu.
Proč se do toho Francouzi pustili s takovou vervou?
Přístup k situaci ohledně epidemie koronaviru byl ve Francii v porovnání s Čechy laxnější, školy se uzavřely až od 16. března. Den předtím se navíc odehrávalo první kolo místních voleb, což se ukázalo jako velmi riskantní, a spousta lidí z volebních komisí si koronavirus přinesla domů. Vzhledem k pěknému počasí Francouzi nedbali bezpečnostních pokynů, a vyhrnuli se do parků, na chalupy, k babičkám, a proto byla ze dne na den nastolena karanténa skutečně přísná.
Od 17. března je používán formulář – jakási povolenka, kterou při kontrole policistů musíte předložit. Je na něm důvod pobytu venku.
Jdete-li do práce, musíte mít potvrzení od zaměstnavatele, většina lidí pracuje na dálku.
Máte možnost jít na nákup, ale kromě potravin není téměř nic otevřeno. Doručuje se jídlo, ale řetězce typu KFC či McDonald kupodivu z okýnka neprodávají.
Máte možnost hodinu denně jít na procházku či sportovat. Protože všichni pracující z domova využívali času k běhání, byly následně podmínky zpřísněny.
Procházet se můžeme do kilometru od domova, běh v Paříži není povolen od 10 do 19 hodin.
Zavřeny byly všechny parky, hřiště, zahrady, náplavky, cyklostezky, i třeba Buloňský lesík. Takže se s dětmi procházíte mezi domy, obcházíte zamčený park a házíte si s míčem pod okny.
Pokud vás policie načapá, že porušujete pravidla, dostanete pokutu 135 €, chytí-li vás vícekrát, pokuta se zvyšuje na 200.
Po 14 dnech je možné mít formulář elektronický, naštěstí. Zkraje bylo nutno jej vytisknout či napsat v ruce.
Omezení ohledně cestování do zahraničí se zpřísnila teprve před pár dny, později než v ČR. Nicméně karanténa, kterou jsem zmínila, se dotýká všech. Dovedete si tedy představit, že po měsíci v bytě, jež jsou v Paříži často malé na počet jejich obyvatel, oproti našim českým zvyklostem, na povrch vyplouvají skryté neřesti. Za vše jediné: domácí násilí ve Francii vzrostlo o 30 procent.
A utéct můžete s povolenkou na hodinu a maximálně do kilometru od místa bydliště. Buďte rádi, že si můžete zajet na projížďku na kole, do lesa či na hory. Sice s rouškou, ale na čerstvý vzduch.
Zatímco v Česku je nošení roušek povinnost, teprve teď po měsíci karantény je vídám v Paříži častěji. Pravděpodobně z důvodu nedostatku roušek bylo obyvatelstvo Francie vyzýváno, aby je nenosilo. Že slouží pouze zdravotnickému personálu. Lékárny mají zákaz jejich prodeje veřejnosti i na předpis. Podle doporučeních by měl roušku nosit pouze nemocný, tudíž objevit se na ulici v počátcích karantény s rouškou znamenalo, že na vás všichni pohlíželi jako na nebezpečné individuum.
Česká komunita v Paříži se naopak do šití roušek aktivně zapojila a kamarádka pro nás roušky ušila. Z Paříže do Paříže šly poštou celých 12 dní. Pošťáci totiž pracují pouze od středy do pátku.
Poslední týden se tu o rouškách mluví více, a na ulici již z poloviny potkáte lidi, jež se nějakým způsobem chrání. Roušky ovšem povinné nejsou. Zatím.
Uvidíme, co přinese další měsíc, ale zatím končím, jdu se na hodinu projít. Doprava či doleva?
